Evropská unie ve věci uprchlíků selhává. Je to vidět nejen na politické ochotě ohýbat mezinárodní právo, ale také v nejrůznějších studiích a zprávách zabývajících se uprchlickou tématikou.
Mezinárodní organizace pro migraci 6. ledna 2017 zveřejnila nejnovější data o počtech uprchlíků, jež svou cestu za bezpečím z nějakého důvodu nezvládli a během prchání před válkami ,nebo nelidskostí nejrůznějších politických režimů zaplatili tím nejcennějším. Je to věru velmi smutná podívaná.
V období mezi léty 2014 – 2016 na celém světě zemřelo na 18 501 uprchlíků
Velkou měrou se na této strašné statistice podepisuje neschopnost Evropské unie postavit se čelem k ochraně práv těch nejohroženějších, k jejichž špatné situaci Starý kontinent přispívá svou zahraniční politikou. Místo vytváření legálních cest a zabezpečení tras pro přicházející lidi v nouzi se evropští politici raději zabývají populismem, kdy vlády raději posílají hlídky na makedonské hranice, protože je politicky nepřípustné, aby do Unie přicházely další oběti válečných hrůz, které můžeme vídat například každý večer v televizních zprávách.
Lidé prchají z afrických břehů do Evropy, zatímco v přeplněných lodích končí ve vlnách nemilosrdných vod. Středozemní moře se díky tomu stává obrovským pohřebištěm, ve kterém skončí nejen dospělí muži, ale také bezbranné děti, ženy a starci.
Z globálního pohledu se v roce 2014 Středozemní moře podílelo na celkovém počtu zemřelých uprchlíků z přibližně 62 procent.
I když se počet utonulých uprchlíků během dvou let od roku 2014 zvýšil “jen” o 5 procent, v řeči absolutních čísel se jedná o tragické hodnoty, kdy zcela zbytečně o život přišlo dalších 1 800 lidí, mezi kterými byly také děti.
Evropská unie sice papírově garantuje bezpečné cesty pro migraci uprchlíků, ale ve skutečnosti svůj závazek není schopna plnit. Itálie do 9. října 2014 provozovala záchrannou misi Mare Nostrum, během které odchytávala přeplněné lodě a osádku migrantů zachraňovala od případného utonutí. Po zániku tohoto projektu vznikl projekt nový. Tentokrát se jednalo o Frontex Triton, jež zpočátku díky podfinancování nebyl schopen plnohodnotně nahradit zaniklý Mare Nostrum. Situace se díky přilití peněz mírně zlepšila, ale stejně nedokázala zabránit tragickým úmrtím. Kdyby nebylo dobrovolnické práce nevládních organizací, jako jsou například Lékaři bez hranic, byly by statistiky ještě děsivější.
Na úmrtí uprchlíků se z globálního hlediska nejvíce podílejí migrační trasy středoamerického koridoru spojujícího Latinskou Ameriku se severní Amerikou a středozemní koridor spojující subsaharské oblasti a Blízký východ s jižní Evropou.
Statistiky jsou nemilosrdné. Odhalují realitu, ve které vody Středozemního moře v roce 2016 každý den pohltily průměrně na 14 uprchlíků. To je velmi smutné. Kdyby místo nic neříkajících politických plánů předsedové vlád zasáhli, nemuselo každý den skoncovat tolik lidských životů tak krutou smrtí. Jen pro představu……
z roku 2017 neuplynulo ještě ani ne šest dnů a Středozemní moře pohltilo dalších 11 uprchlíků.
Politická reprezentace chce evropských států vypadat před voliči jako banda akceschopných úředníků, a proto raději organizuje vyjednávání s partnery, kterým bez ohledu na mezinárodní právo předá přeživší uprchlíky do péče. Jedním z takových partnerů je Erdoganovo Turecko, které podle dohod přijímá zachycené uprchlíky a na oplátku očekává například členství v Evropské unii. Při takovém zdánlivě výhodném obchodu s lidmi se často zapomíná na mezinárodní právo a bruselští politici raději dělají, že nevidí, jak je s lidmi v Turecku zacházeno.
Jenže, úkolem migrační politiky by nemělo být primárně zbavení se “nelegálů” někam pryč z prostoru EU. Brusel má morální povinnost zajímat se o to, zda tímto aktem nedochází k ohrožení migrantů na svobodě, zdraví, nebo životě. K této problematice není možné přistupovat po vzoru ultranacionálů, kteří by nejradši cizince namleli na padrť ve strojcích na maso.
Proč ani nyní neplánují evropští politici lepší ochranu práv nelegálních migrantů? Pokud chce euroatlantský sektor světa nadále působit jako garant ochrany lidských práv, tak by neměl zapomínat na morální poslání, které představuje starost o to, co se stane s těmi, co budou jako nelegální přistěhovalci vystěhováni za zdi společného evropského prostoru.
Předávání uprchlíků do náruče tureckého režimu nesnižuje počet zesnulých ve vodách Středozemního moře.
Politická řešení často působí jako Potěmkinovy vesničky, kdy se média najedí, zatímco se v praxi nic moc nemění. Na první dobrou je vidět touha politiků lézt voliči do zadku, když nejdůležitější je posílení kontroly hranic, před hledáním možnosti otevřít více možností pro legální migraci. Je to jednoduché klišé, ve kterém se najde kde jaký nacionál. Kriminalizace migrantů je špatná cesta odporující nejen mezinárodnímu, ale také národnímu právu všech členských zemí Evropské unie.
Bylo by krásné, kdyby Evropská unie konečně v roce 2017 něco udělala se stále se zvyšujícím se počtem umírajících uprchlíků ve vodách Středozemního moře. Ale, jak to zatím vypadá, bude Brusel pokračovat v nechutném trendu z roku 2016.
The post Středozemní moře je pro uprchlíky největším hrobem appeared first on Hrebenar.eu.