Srovnávat “středověké zvyklosti” s těmi dnešními je problém. Do těchto srovnání vstupuje filosofie dneška se současnými hodnotami vnímáními života. To všechno je pravda. Jenže jak přistupovat k pogromům Židů, útokům na další minority?
Postačí konstatování: “většina vladařů vraždila Židy v případě potřeby?“ Když Karel IV. nechal vraždit Židy v Německu, ignoroval ochranný patent papeže, který Židy v Evropě vzal pod svou ochranu. Český král a římský císař jednal v rozporu s Kristovým zosobněním na Zemi – papežem. Vlastní zájmy postavil nad církev, jež díky Karlově náklonnosti bohatla a získávala stále větší moc i majetek ve státě. Byl takový styl chování běžný? Minimálně mnoho vladařů jednalo velmi podobně. Jak takové lstivé jednání komentovat dnes ve 21. století?
Karel IV. vydal listiny, na jejichž základě došlo k odpuštění činům vrahů, jež se v červnu 1349 podíleli na protižidovském pogromu. Markrabímu Ludvíku Braniborskému přiznal právo, aby si při příštím pogromu vybral pro sebe v Norimberku tři nejlepší domy pobitých Židů.
Měli bychom do uvažování vpustit morálku současnosti? Při retrospektivním posuzování lavírujeme nad neviditelnou propastí, kdy se snadno překročí hranice možného, aby následně pokračoval výklad extrémních poloh vnímání, kdy vítězí nejrůznější ismy využívající a zneužívající například církev jako součást vladařského rozhodování. Jak hodnotit minulost? Když Karel IV. účelově vraždil Židy, obchodoval s nimi jako “s otroky” je správné takové jednání nazývat účelovým antisemitismem? Je správné tvrdit, že čtrnácté století bylo plné antisemitismu a vinilo Židy například za morové rány, jež kosily mnohá místa tehdejší Evropy? Historické prameny skutečně dokazují, že Židé bývali vnímáni jako ti, díky jejichž existenci dochází k pohromám. Je správné takové uvažování nazývat antisemitismem, když šlo mnohdy “jen o majetky, nebo úřady”? Chovala se církev antisemitsky, když si vymýšlela ve středověku nejrůznější příhody o tom, jak Žid zacházel špatně s hostiemi?
Od 13. století bylo běžné, že docházelo k mnoha zinscenovaným procesům, kdy dav lidí kvůli znesvěcování hostií útočil na židovské čtvrti. V roce 1338 lži o znesvěcování hostií vedly v Kouřimi k protižidovským pogromům. Židé měli na oblečení viditelně rozlišovací symbol….klobouk, sukni, puntík, šátek…….útočníci věděli velmi dobře koho napadnout a následně zavraždit.
S porovnáním doby Karla IV. a jeho doby se současností narážíme na antisemitismus a mnozí z nás mají najednou potíže s tím, co skutečně antisemitismus znamená. Karel sice za hranicemi Českého království nechal zabíjet Židy, zatímco ty české držel “pod svou ochrannou rukou”…………byl tohle antisemitismus, nebo ne? A pokud ano, na základě čeho hovoříme o antisemitismu? Antisemitismus (tedy to, co dnes za antisemitismus zcela správně považujeme) byl ve středověku společenskou normou, možná společenskou nutností, s pomocí níž si šlechta udržovala svůj vliv a hradila své finanční závazky………existovali bohatí židovští obchodníci poskytující půjčky šlechtě a zrovna tak byli Židé vražděni a okrádáni šlechtou, protože byli jejich majetkem. Církev vinila Židy za smrt Krista………což je samo o sobě z pohledu faktografie naprostý nesmysl, protože samotný Kristus byl Žid a jeho stoupenci také. Křesťanství vzniklo jako sekta judaismu…….za středověku i nacismu žlutá posílala Židy na smrt. Chtěl by snad někdo ponižování Židů a jejich označování puntíky a posměšnými klobouky označit jinými slovy, než antisemitismem?
4. lateránský koncil se 11. listopadu 1215 rozhodl rozlišit a také zároveň ponížit Židy v očích tehdejšího obyvatelstva. Rozlišovací znamení měla v každé zemi jinou podobu. Nejčastěji Židé nosili na oblečeních žluté kolečko jako znamení těch, co odpadli, selhali a podíleli se na zabití Krista. Žlutá barva byla použita za středověku. Žlutá barva byla použita také za dob nacistického Německa. Žlutá totiž v křesťanské tradici znamená odpadlictví, které je vyhrazeno pouze lidem, jejichž údělem je žít jako renegáti na pokraji společnosti.
Naše generace nezažily plápolající ohně nad domy norimberských Židů. Stejně tak nemáme zkušenost s tím, jaké násilné nástroje používal Karel IV. proti Židům, když je chtěl zbavit majetku ve prospěch svých zájmů…..to se to potom nakrásno filosofuje nad tím, jak něco nebylo antisemitismem, ale jen královským zájmem. Možná kdybychom měli přímou zkušenost s dotyčnými událostmi, hovořili bychom úplně jinak a nástroje používané ve středověku bychom bez okolků za antisemitismus označili. .Je lidskou přirozeností vnímat události na základě vlastních, nebo zprostředkovaných zkušeností. Čím blíže jsou zprostředkované události k naší vlastní existencí, tím osobitěji k problematice přistupujeme. Obrazně řečeno, čerstvé rány jsou vždy bolestivějšími, než jizvy zacelené například nacionalismem.
Nekritický pohled na minulost vytvářející klidný pohled na historii z pohledu jakoby současníka popisované epochy může vést k akceptování zla jako součásti dějinných událostí, aníž bychom se nad jednotlivými částmi vyprávění s podivením zastavili. Najednou můžeme antisemitismus považovat za něco normálního………co kdybychom stejně přistupovali k antisemitismu 30. a 40. let 20. století? Tenkrát také Evropa byla v záchvatu nenávisti vůči Židům……byl takový přístup k antisemitismu správný? Zcela jistě nebyl, protože všichni víme, jak to všechno skončilo………stigma holocaustu nám nedovolí zcela správně považovat antisemitismus za správné, minimálně společensky přijatelné smýšlení té dané doby. Středověk všobecně zádné podobné stigma nenabízí, i když umíraly tisíce, statisíce lidí díky svému židovskému původu. To ovšem neznamená, že antisemitismus středověku byl méně nebezpečný než ten všem notoricky známý z dvacátého století.
Je pravdou, že antisemitismus časů Karla IV. byl utvářen na základě jiných důvodů, než ten známý z druhé světové války. Ovšem to není důvod k akceptaci antisemitismu jako běžné součásti obyčejného žití.