Izraelský režim apartheidu se nejvíce podepisuje na osudech nejslabších. Diktuje xenofobní pravidla dvojího práva, ve kterých děti získávají zkušenosti, s nimiž se evropští nedospělci nesetkají ani ve svých nejhorších snech. Izraelské ozbrojené síly často během svého chování nerozlišují, zda jde o zásah vůči dospělému, nebo malému děcku.
Typickým příkladem by mohla být dvanáctiletá Bara Esawi, která na kontrolním stanovišti severozápadně od Ramalláhu pocítila, jaké to je, když izraelský voják zahájí palbu do malého tělíčka bezbranné bytosti. Místní úřady nutí například Palestince pohybovat se na ulicích po předem vytyčených trasách prošpikovaných nejrůznějšími kontrolními branami, kde dochází k bezpečnostním kontrolám a Palestinci se zde musejí prokázat například osobními doklady, nebo povoleními ke vstupu do izraelské části země, viz. například Jeruzalém, kde takové koridory existují. Stejně tak jsou silnice obležené kontrolními stanovišti, kdy dochází k prohlídkám aut a cestujících.
Před takovým stanovištěm jsou nápisy v arabštině a hebrejštině. Jenže to nestačí. Na cedulích chybí jednoznačné oznámení pro ty, co neumí číst, nebo nemají čas text sledovat. Viz. případy, kdy otec ženy spěchal do porodnice, jel rychle autem ke kontrolnímu bodu, až došlo ke střelbě a zabití manželského páru. Takových případů je mnoho. Vojáci sloužící na takových stanovištích bývají v dost afektovaných a vyhraněných náladách, kdy překotně a neuvážlivě jednají v domněnce, že když se něco stane, tak se to svede na to, že se ozbrojenci obávali sebevražedného atentátníka. Podobné odůvodnění se závěry terorismu následuje dokonce i v případě, pokud se jedná o nezletilce.
Dvanáctiletou Baru Esawi na jednom z takových stanovišť třikrát 21. září 2016 postřelili do nohou. Informovala o tom lidskoprávní organizace Defense for Children International Palestine. I v tomto případě se izraelští vojáci vymlouvají na to, že si mysleli, že mladá holčička je sebevražednou teroristkou, a proto na ni zaútočili. Bara ovšem žádnou atentátnicí s bombou na těle nebyla. V rukou měla pouze batoh s učebnicemi. Se shodou okolností, na stejném kontrolním stanovišti v listopadu 2015 vojáci zastřelili její tetu, když se domnívali, že dívčin příbuzná přichází pobodat místní vojáky. Není divu, že Bara pokaždé, když daným místem procházela, pociťovala strach.
Navíc podle její výpovědi vojáci v osudný okamžik v časech přibližování se k checkpointu hovořili pouze hebrejsky, nikoli arabsky. Malé dítě nerozumělo tomu, co ozbrojenci požadují. Přesto všechno toto malé dítě zastavilo a čekalo co bude dál. Najednou jeden z vojáků zahájil do stojící palestinské dívky palbu, během které ji jednou střelil do levé a dvakrát do pravé nohy. Dívka spadla, učebnice se rozletěly do celého okolí. Následně byla na místo zavolána vojenská sanitka, která zraněné děcko odvezla do lékařského centra v izraelském městě Kfar Saba, kde doktoři rozhodli, že je třeba operace k vyjmutí kulek z dívčina těla.
Přesto všechno bylo s postřelenou zacházeno jako kdyby se jednalo o kriminálnici. Zatímco zraněná ležela na nemocničním lůžku, byli v její blízkosti dva izraelští vojáci, kteří ji hlídali. Stejně nekorektně se k ní údajně chovali zdravotní sestřičky, které dvanáctileté děvče nazývaly teroristkou. Během svého nemocničního pobytu byla Bara bez přítomnosti právníka, nebo člena rodiny vyslýchána, aniž by byla informována o svých právech. Takový postup odporuje mezinárodnímu právu. Izraelská média veřejnost informovala o případu jako o další události, při které se palestinský nezletilec pokusil zaútočit na ozbrojence z kontrolních stanovišť. Dokonce se v černi písmen hovořilo o noži, se kterým školačka měla v plánu vojáky pobodat……..prostě, tak jak to v podobných případech bývá, veřejnost byla krmena informacemi vycucanými z prstu.