8. října 2016 v žatecké pizzérii za nejasných okolností přišel o život mladý Rom. Nikdo přesně neví, jak se události v onen osudný večer odehrály, přesto na sociálních sítích a v prostředí internetu vznikaly nejrůznější teorie plné konstrukcí, nenávistí a rasismů, zatímco se celostátní média snažila získat podpultové informace o dění v restauračním zařízení Ladislava Kodla.
Při hledání senzací a stoprocentně jasných důkazech se bohužel zapomíná na legislativu, a tak světlo světa, například na celostátní televizi Prima FTV, spatřily důkazy, jež by nikdy neměly být v případě vyšetřování prezentovány veřejně, protože by jejich odvysíláním ve večerních zprávách mohlo dojít k nepřímému ovlivnění vyšetřování, nebo rozhodnutí soudů, jež posléze mohou reagovat nikoli na řeč faktů, ale na tanečky médií vyvolávající v divácích nejrůznější formy ohlasů.
V demokracii je téměř nemožné, aby v tisku, rozhlasu, nebo v televizi byly používány důkazy osvětlující vznik nešťastných událostí, jakou může být například smrt mladého muže, notabene otce nezletilých dětí. Případ z Žatce je takříkajíc stále otevřeným, policie prošetřuje, zjišťuje, shromažďují se důkazy o případných vinících a připravují se podklady pro další kroky v trestním řízení. Je doslova zarážející, že novináři nepoukázali na možná porušení zákona jak ze strany televizní společnosti, tak ze strany majitele pizzérky a případných svědků. Téměř nikdo se veřejně nezeptal, jak je možné poskytovat k nahlédnutí veřejnosti klíčové důkazy, když ještě není vůbec nic uzavřené? Byly záběry z večerní Primy důkazním materiálem poskytnutým policii, nebo se jedná o další záběry, o kterých vyšetřovatelé nemají ponětí? Je tedy zobrazovaná událost opravdu tou, o které se od 8. října hovoří? Nebyl záznam upravený? Takové dotazy jsou naprosto legitmní a správné.
Během trestního řízení v České republice jsou jeho účastníci Policií ČR zpravidla vyzýváni k mlčenlivosti a porušením daného slibu se jedinec dopouští trestného činu, za který může následovat nejen obvinění, ale také náležitý trest. I když aktéři televizních důkazů mají rozmazané tváře a pozměněné hlasy, stejně se dotyčné osoby možná dopustily porušení zákona, protože místo nevypovídání začaly zpívat jako slavíci o událostech z kýženého večera, kvůli kterému zavlály ve společnosti rasistické nálady s tanečky neonacistů a neofašistů, jež se zuby nehty pokoušejí o přiživení se na celém souběhu událostí.
Ladislav Kodl, jež restaurační zařízení na Nákldní ulici provozuje, se na sociálních sítích k celé události nevyjádřil také nijak citlivě. Řeč je o nátlaku, nechybí slova díků jmenovaným osobám, hovoří se o chuti nadále provozovat pizzérku, ale v celém sáhodlouhlém příspěvku chybí především obyčejná lidská slušnost projevu lítosti nad skonem člověka, ať už byl jakýkoli a kýmkoli.
Jako kdyby drsný příspěvek zobrazoval drsnou atmosféru posledních dnů, kdy o obyčejnou lidskou slušnost a sounáležitost byla nouze, zatímco překotné výkřiky z jakýchkoli stran plnily stránky nejen na sociálních sítích. V událostech z osmého rozhodně nejde o zcela triviální, naprosto podružnou a nepodstatnou událost, nad kterou by slušelo poděkovat předem daným aktérům celého dění………jakýkoli komentář si v příběhu Žatce zaslouží diplomatický a hlavně lidský přístup, protože šlápnutí vedle může způsobit lavinu nechtěnných a dost těžko zvládnutých reakcí.
Bude zveřejňování důkazních materiálů v televizi během policejního vyšetřování něčím novým a naprosto akceptovatelným? Stejně tak, je zcela v pořádku, pokud svědci poruší svou povinnost a začnou vypovídat o souběhu událostí? K ničemu takovému by nemělo docházet…….tedy alespoň ne v demokratickém a právním státě. Možná i proto by policie měla prošetřit, odkud zveřejněné záběry pochází a zda tyto materiály byly zařazeny do seznamu důkazů. V ovzduší totiž proplouvá možné a velmi závažné porušení zákona.