Protesty homofobů jsou svým způsobem komické. Jedna část demonstrantů kolem sebe mává ultraortodoxními hříčkami katolíků, zatímco ostatní poukazují na tradiční hodnoty ultranacionalistů, mezi které patří skalní víra v rodinu složenou z tatínka dělníka, maminky rodička a oddaných dětí postávajících při státní hymně v pozoru.
Nejrůznější transparenty napovídají kolemjdoucím, o jaké názory se jedná. Právě tady a právě teď skupinka extrémistů obhajuje právo na sobectví, diktaturu a v některých případech dokonce do popředí vystupují přání volající po vytvoření teokracie po vzoru polských radikálů u hranic. Není proto divu, že se homofobních street party účastní nejrůznější sorta krajně pravicových, ale také nacionálně bolševických radikálů. Zástupné téma, jakým je nenávist vůči sexuální jinakosti, napomáhá k rozšiřování ideálů neonacismu, neofašismu, nebo zapáchajícího klerofašismu, jehož hodnoty ve společnosti pěstuje například notoricky známý D. O. S. T.
Radikálové odmítají lesby, gaye, bisexuály a dokonce i transexuály………..heterosexualitu kladou jako jediný možný způsob intimních preferencí. Svou nenávist tzv. ochránci národních hodnot opírají o všeobecně známá, leč často nepravdivá klišé. Naivně si bojůvkáří za zdravou rodinu myslí, že bojují proti čtyřem procentům, jež je dobře sem tam zneužít k propagaci svých vlastních perverzí. Se světem homosexuálů, bisexuálů a transgenderů dochází k narušování černobílého vidění světa. Najednou je tu někdo, kdo neodpovídá nalajnovaným řádkům, jednoduchým stupnicím vlastenectví. Chybí tu vůdce…….chybí tu nadiktovaný princip infimního života, jež by odpovídal hodnotám účelového vlastenectví.
Radikálové ani nevědí, co se jeví Čechům za sexuálně přitažlivé. Často sami vyznávají méně tradiční praktiky, ale v ten daný okamžik demonstrace sebe sama počítají mezi zástupce vyvolených, nadřazených………Statistiky ukazují, že většina českých žen má ráda hrátky na znásilnění, vzájemné svazování, ale takové chování extrémistům nevadí, protože možná neodporuje zásadám heterosexuální společnosti. Pět procent žen i mužů se údajně věnuje zoofilii, přesto na českých, moravských a slezských ulicích nezahlédnete například členy D. O. S. T. u demonstrovat proti nadměrné lásce ke zvířatům. Takové téma není dostatečně sexy a nevyvolává dostatečnou míru kontroverze. Homosexualita je všeobecně v rámci liberalizace společnosti přijímána, a proto je její radikální odmítání okolím pokládáno za více kontroverzní……v médiích více zmiňované.
Radikálova nenávist potřebuje diváky, kontroverzi i částečný závan anrchie odmítající něco, co je všeobecně přijámáno jako součást demokratické společnosti. Pokud nenávistnické ideály naplňují tyto vlastnosti, poté je možné na ideologii ultranacionalismu lákat omladinu. S kouskem rebélie se neofašismus nebo neonacismus obhajuje mnohem lépe a mnohem radostněji. Všechny tyto sady názorů splňuje nenávist vůči homosexuálům.
Je tragikomické, když extrémisté zaměřují svou nenávist vůči někomu početně neznámému. Častokrát s biblí v ruce vykřikují košilatá hesla, aniž by si uvědomili, proti kolika procentům lidem na ulicích postávají. Snad někde v pozadí zbytků šedé kůry mozkové přemýšlí o čtyřech procentech potenciálních nepřátel, ale ruku by demonstranti za své domněnky rozhodně nedali. Nejnovější zjištění přitom dokazují, že v české společnosti je 10 – 11 % homosexuálů i bisexuálů. 3,5 – 4 % spoluobčanů jsou transexuálně orientovaní. Taková transexualita ukazuje, že identita je věcí duše a orientace je věcí těla. Proto také transexuálové – muži mohou žít heterosexuálním životem, a tudíž unikají choutkám extrémistů. Muž se vnitřně cítí ženou, líbí se mu ženy, a proto může být radikály vnímaný za zdatného tatínka od rodiny…..čtyři nebo nějakých deset, či jedenáct procent………to je nacionálům srdečně fuk. Pokud vědí, proti čemu konkrétně demonstrují, tak před očima mají slovní údaj “většina”, se kterým šavlují jako s bombou v batohu. Kvůli právu nadvlády většiny nad menšinou klidně účeloví homofobové rozbijí všechno v okolí.
Většina lidí ani neví, co znamená ona sexuální orientace, či preference. Je to soubor citů, nebo zkušeností určujícícch orientaci podle toho, s kým jsme se kdy vypsali? Sexuální orientace je biologickou potřebou řízenou bez ohledu na zákony, kulturní zvyklosti, nebo nějaké společenské bontony. Pokud někdo útočí na homosexuály, útočí s tím také na lidskou biologickou potřebu. Homofobové jsou prostě a jednoduše hloupými šašky, jež by si z celého srdce přáli nalajnovat zákonitosti světa v rozporu se základními principy fungování světa. Sexuální orientace je z hlediska vědeckých zjišťování spíše věcí citů, zamilování se, než záležitostí nějakých trendů, podle kterých se řídí hlavně extrémisté a ultranacionalisté.
Na homofobii je vidět nejlépe ubohost radikálů. Jak se staví proti přirozenosti světa, biologickým potřebám každého z nás…..jak se komicky snaží o naroubování nelidských hodnot do soukolí základního fungování prostředí, v němž žijeme………..ultranacionalismus je zkrátka věcí nepotřebnou a člověku biologicky nepřirozenou.