Čína se v blízkosti subindického kontinentu pokouší o zvýšení vlivu. S pomocí mezinárodních dohod a úmluv působí na nacionalistické cítění například nepálských politiků, kteří následně v čínských eskapádách nespatřují nic jiného, než snížení vlivu na Indii. Kátmándů představuje pro Peking velmi zajímavého partnera, jež by mohl přinést soudruhům miliardy dolarů. I když to na první pohled nevypadá, velehorská republika, jež ještě před nedávnem bývala královstvím, představuje velmi lukrativního klienta, kvůli kterému se nejeden majitel mao-ce tungových citátů bez obtíží přemění v udatného byznismena. Po desetiletí vytvářená závislost na Dillí se šmahem pera mění v závislost jinou, kdy Čína naoko poslouží k získání služeb i výrobků, zatímco tamější velehorská krajina zapláče na hospodářsko-chemických potřebách mužíků s rudou vlajkou v ruce. Komunistická zahraniční politika Země vycházejícího draka je pověstná drancováním přírodního bohatství a ničení velmi vzácných lesních porostů. S dosažením nepálských vršků se přibližuje k soudruhům vodní velmoc v regionu, pro Evropany neznámý a těžko dostupný Bhútán.
S jednou ranou se střílí rovnou do dvou terčů naráz. Číná s Nepálem vydaly patnáctibodové prohlášení, ve kterém si nikdo nedělá těžkou hlavu s dodržováním lidských práv. Je to takový politicko – ekonomický bonton. Čína zpočátku něco poskytne, aby následně na oplátku dostala mnohem víc. Přesvědčování na Indii závislých států oslabuje indickou velmoc na úkor rudé, v čínském provedení spíše žluté hvězdy. Z tohoto úhlu pohledu je více než zřejmé, že si indická diplomacie nenechá šťouchance líbit. Čínské angažmá je stále více viditelné v Bhútánu, kdy se rýsují některé projekty, například na stavbu přehrad.
S dohodou o nepálsko – čínské zóně volného obchodu a dodávkách ropných produktů přicházejí na řadu nejrůznější čínské těžařské a developerské společnosti, jež bez obtíží pokáží drahé dřevo, případně zahájí těžbu nerostných surovin, se kterou nepálská vláda kvůli nedostatku finančí není schopna začít. V posledních dvanácti měsících došlo k ochlazení vztahů Nepalu k Indii, čehož soudruzi velmi dobře využili. Čínské společnosti zahájí stavbu silnic, telefonního, internetového spojení, těžaři vytyčí oblasti s možnou těžbou surovin………země s akutními nedostatky základních potravin i spotřebního zboží je jakoby dělaná pro čínský trh. Prozatím Nepál obchodoval z 65,5 procent s Indií. Na začátku roku 2015 nepálský export do Číny představoval jen 2.6 procenta, zatímco se na konci roku zvýšil o více jak deset procent na 12,9 procenta. Tento trend bude v následujících měsících zcela jistě pokračovat…..ale úvodní čísla zveřejňována nepálským statistickým úřadem spíše představují politická přání bez smyslu pro realitu.
Kdo by se zajímal o nějaká lidská práva, když samotný Nepál je s nimi na čtýru. Textil, polyesterová příze, zinek s jutou nyní budou z Kátmándů proudit namísto do Indie do mnohem větší a mnohem lidnatější Číny. Zatímco si politici mnou ruce nad dohodnutými kontrakty, komentátoři říkají naprosto něco jiného a poukazují na, to že dohodnuté smlouvy nevydrží dlouho. Například tutistický trh je v zemi závislý na Indii. Indické aerolinky přivážejí většinu návštěvníků a jsou to indické cestovky s leteckými společnostmi, jež do velehorské oblasti přinášejí cizince například z Evropy. Stejně tak průmysl, obchod nebude podle slov některých analytiků pro Nepál v čínské spojnici tak báječným a lákavým.
Je naivní myslet si, že tkané koberce nenajdou v čínském prostředí napodobitele, jež by následně nahradili nepálské zboží. Počáteční, rychle stoupající statistiky úspěcbu mohou po roce znenadání skončit. Čína dostala své a také Čína napodobila všechno, k čemu měla přístup, tak proč si kazit den s Nepálem a investicemi v této zemi. Pokud bude zahájena těžba, budou zisky výhodné především pro Číňany samotné. Nepál z těžby získá přírodní katastrofy, zničené lesy a v neposlední řadě také narušenou biodiverzitu, se kterou Nepál vyniká především. Obchodování s Čínou není tak zářivé a zlatavé, jak se na první pohled může zdát.
To by si měli uvědomit například čeští politici, kteří ještě před několika dny doslova létali nadšením nad podepsanými dohodami. Stovky miliard na papíře neznamenají stovky miliard v realitě. Inu, válka ideologií je mnohdy hlučnější, než cit pro realitu.